Jako národní socialista si nebudu stěžovat na fakt, že současný režim potírá svou opozici. Dělá to každá moc, ať sama sebe nazývá demokratickou, či totalitní. Existují však očividné paradoxy, které je lépe zveřejnit dříve, než se i tyto stránky a jejich autor stanou obětí “demokratického boje proti terorismu”.

  První paradox. Politická opozice je zatýkána na základě domněnek, že by se mohla po převzetí moci pokusit omezit demokratické principy společnosti. To je v “demokratické společnosti” nepřípustné a proto je proti politické opozici třeba zakročit všemi prostředky.

  Jak by však takové omezení vypadalo? Zastrašování politicky nepohodlných lidí? Jejich zatýkání? Obvinění z terorismu, aby bylo možno snadněji rozpustit nepohodlné politické strany? Říká ještě dnes někomu něco případ národně-socialistické aktivistky Milady Horákové, která byla ze stejného “terorismu” proti “demokratické” společnosti obviněna?

  Pokud je současným demokratickým principem myšleno sedět doma v koutku a tiše si stěžovat tak, aby mě náhodou nikdo neslyšel, potom nám zde tyto “demokratické principy” vládnou od pravěku. Takto “demokraticky” se mohl člověk vyjádřit i proti papežské stolici v dobách katolické inkvizice.

  Ale demokracie by asi měla být o něčem jiném, než jen o bojácném držení úst a poslušném kývání hlavou na vše, co nám režim a jemu podřízená média namluví..

  Druhý paradox. Zatýkaná politická opozice prý sympatizuje s nacistickým režimem Třetí říše. To je v “demokratické společnosti” nepřípustné a proto je proti ní třeba zakročit všemi prostředky.

  Není nám známo, že by kromě schvalování nebo ospravedlňování údajných nacistických zločinů proti lidskosti bylo ve znění zákona i něco o schvalování nebo ospravedlňování národní a sociální politiky Třetí říše; není nám ani známo, že by někdy nějaké oficiální stránky politické opozice či její představitelé oficiálně schvalovaly a ospravedlňovaly údajné zločiny nacismu. Nicméně se zeptáme – nemluví se v tom samém paragrafu zákona i o komunismu?

  Jak společensky nebezpečná je Dělnická strana, která se k německému nacismu nehlásí, ani neschvaluje či neospravedlňuje nějaké nacistické zločiny? A jak společensky nebezpečná je Komunistická strana, která se svými sympatiemi ke komunismu nikdy neskrývala, a to dokonce ani v dnešním názvu strany? Není náhodou tato strana v Parlamentu ČR? Nesedí její zastupitelé v poslanecké sněmovně, v senátu, ve vedení měst a obcí? Nerozhodují o našich životech? Není současná Komunistická strana tou samou Komunistickou stranou, která zde vládla před listopadem 1989 a komunistické zločiny páchala? Nebyli jejími členy i ti pánové, kteří dnes pod rouškou “demokracie” perzekvují své politické protivníky?

  Proč nikoho netrápí existence třetí nejsilnější strany v České republice, která už jenom svou existencí propaguje předlistopadový komunismus? Proč nikoho netrápí bývalí komunisté v čele dnešního státu? Dočkáme se “demokratické” perzekuce i v tomto případě? Jak by se dnešním “demokratům” líbil český premiér, který by byl kdysi členem NSDAP?

  Třetí paradox. Zatýkaná opozice prý obhajuje myšlenky, které vedly k obrovským ztrátám na životech. To je v “demokratické společnosti” nepřípustné a proto je proti ní třeba zakročit všemi prostředky.

  Jenže. Jaké myšlenky? Národně socialistické? Ty měla i už zmíněná Milada Horáková. Jaké jiné myšlenky ta “zlá” opozice obhajuje, či propaguje? Dozvíme se to? Patrně nikoliv. Nikdo občanům neřekne, co ta “zlá” politická opozice propaguje konkrétně špatného.

  Obvykle však uslyšíme obecné – “neonacismus”. To slovo u lidí přirozeně ihned evokuje nacismus a nacismus vyvolá vžitou představu válečných záběrů a hromady mrtvol. Výsledkem je premisa: “Národní opozice si přeje válku a hromady mrtvol”. Proti tomu samozřejmě demokratická společnost musí bojovat všemi prostředky.

  I když je tato premisa evidentním, ničím neprokázaným a pouze emocionálně manipulujícím nesmyslem, znovu se zeptáme: Co komunismus? Nebyl to komunistický režim, který způsobil smrt milionů lidí při ukrajinském hladomoru v době, kdy Hitlerův nacismus ještě nebyl u moci? Nebyl to komunistický režim, který povraždil statisíce obyčejných lidí kvůli třídnímu původu nebo politickému smýšlení? Proč není dnešní komunista “demokratickou společností” obviněn z propagace komunismu? Proč se denně nevysílají záběry z Ukrajiny na hromady mrtvol, proč se denně neukazují záběry z gulagů? Proč není veřejně odhalována spojitost komunistů s komunismem??

  Čtvrtý paradox. Zatýkaná opozice má prý sklony k násilí. To je v “demokratické společnosti” nepřípustné a proto je proti ní třeba zakročit všemi prostředky.

  Nedávno se na jistých stránkách objevil článek, ve kterém bylo oslavováno zlynčování údajného sympatizanta politické opozice. Tato glorifikace násilí byla doplněna obrázkem zbitého, zkrvaveného mladého člověka. Stránky sami o sobě vyzývají své čtenáře a příznivce k boji proti politické opozici “všemi prostředky”.

  Zaujatého čtenáře ihned upozorním, že zmíněné stránky nejsou “neonacistické”, jak by se mohlo podle zaběhlých předsudků ve společnosti zdát. Zmíněné stránky dokonce slouží jako zdroj informací pro dnešní totalitní režim. Pro jeho mediální, politickou i bezpečnostní sféru. Tyto stránky “kupodivu” zcela bez problémů fungují na serveru české lokalizace a zveřejňují podrobné seznamy osob z prostředí české politické opozice, aby tak usnadnili identifikovat cíl jak lehce zmanipulovatelným teenagerům z ulice, tak represivním složkám státního aparátu.

  Nad otevřenými výzvami k násilí proti “reakcionářskému” nepříteli, totožných s těmi z dob komunistických převratů, a sadistickou zálibou ve vystavování záběrů zbitých lidí, kteří se stali obětí štvavých kampaní těchto pro-režimních stránek, se samozřejmě káravě zvednutého obočí z řad “demokratické společnosti” nedočkáme. Pokud se i ministerstvo vnitra chlubí, že policejní složky využívají materiály zveřejněné na tomto serveru k následnému potírání politické opozice, vidíme jasně nový public relation starých a osvědčených Lidových milicí.

  Milada Horáková by dnes byla těmito stránkami označena za “aktivistku, patřící do úzkého okruhu vedení národně-socialistické strany, velice inteligentní a tudíž i velice nebezpečnou”.

  Ovšem, pak tu máme druhou, tu “špatnou” skupinu. I když oficiální vyjádření na stránkách, v tiskovinách, či ve verbálních projevech proti-systémové opozice nikdy žádné výzvy k násilí neprezentovaly, přesto je jí tento aspekt politické činnosti neustále předhazován a je na jeho základě perzekvována a denuncována v očích veřejnosti. Což se velmi dobře projevilo třeba při demonstraci proti spoluúčasti ČR na válce v Iráku, 10. listopadu 2007. Tehdy stát, média i stránky Lidových milicí vyzývaly občany ke komplexnímu odporu vůči politické opozici, která prý “nemá žádné právo” vstoupit do některých pražských ulic. Následné lynče na sympatizantech proti-režimní opozice byli “demokraty” prezentovány jako “zasloužené”.

Nikoho však nepřekvapí, že Milada Horáková a její národní socialisté byli rovněž obviněni z rozpoutávání násilí. Česká Wikipedie k procesu Milady Horákové a spol. uvádí:

..Žaloba je vinila z toho, že z nenávisti k lidově demokratickému režimu připravovali protistátní puč a různé teroristické akce..

  Jak nadčasové. Stejně tak nikoho nepřekvapí, že proti Miladě Horákové stál režim, média, i “veškerý demokratický lid”. Který ji nakonec nelynčoval v ulicích, nýbrž v rozsudku..

  Pátý paradox. Opozice je prý krajně nesnášenlivá vůči jiným občanům, prý podporuje mezilidskou nenávist. To je v “demokratické společnosti” nepřípustné a proto je proti ní třeba zakročit všemi prostředky.

  Dojemné. Zatímco odpůrci dnešní politické opozice sami sebe nazývají pokrytecky “demokraty, humanisty a ochránci lidských práv”, neváhají volat doslova “po krvi”, slyší-li slovo “neonacista”.

  Jak ale můžou někoho obviňovat z nenávisti, když sami v sobě mají nenávisti na rozdávání? Neumíme si představit někoho z našich “demokratických” oponentů, jak za námi přijde, podá si s námi ruku a bude s námi chtít vést konstruktivní rozhovor. Tedy – demokratickou diskuzi. Viz případ nedávného zákazu přednášky a následné perzekuce politického aktivisty Davida Dukea, který sám vehementně nenávist a násilí odsuzuje.

  Ne. Místo toho se nám vyhýbají a vyzývají buďto “lid” k otevřenému násilí, či alespoň k “razantnímu” zásahu bezpečnostních složek Systému vůči našim strukturám, k našemu vyhlazení. Proč? Trpí slepou nenávistí? Bojí se argumentů? Jsou hloupí a primitivní?

  Dnešní režim i jeho poskoci neskrývají hlubokou nenávist vůči nám, skutečné politické opozici. Přitom tu samou nenávist hledají pokrytecky u nás, a žalují důvěřivým občanům, že neumíme jednat demokraticky.

  Vážení humanisté, vážení demokraté, vážená intelektuální elito tohoto státu. Proč nám neukážete, jak se chová skutečně lidsky a demokraticky smýšlející člověk?! Proč nám neukážete, jak má skutečně vypadat vaše slavná demokracie?! Proč nám neukážete, jak umíte demokraticky uznat a hájit právo na existenci skutečné opozice?!

  Ono nazývat se demokracií je věc jedna, chovat se jako demokracie je věc druhá. To první jde tomuto režimu na jedničku, to druhé evidentně neumí, a ani umět nechce.

A něco k zamyšlení. Nelíbí se vám, jak se chovají někteří naši jedinci? Nedivte se.
Vždyť se tomu naučili od Vás, od “demokratů”..