Ve dvou předchozích dílech mé úvahy o současném vládnoucím režimu jsem se dopracoval ke dvěma závěrům. První závěr zní – v současné době (nejen) v této zemi neexistuje záruka svobodné politické soutěže. Vládne zde konglomerát politických partají, který se nechce pustit s jeho opravdovou opozicí do rovného politického zápolení. Tím pádem neexistuje ani legitimní důvod pro tvrzení, že současný vládnoucí režim je demokratický. Demokracii totiž určuje mimo jiné právě svobodná politická soutěž všech politicky aktivních myslitelů, stran a hnutí.

  Druhý závěr z předešlých dílů mé úvahy zní: dnešní vládnoucí režim se sám označuje za demokratický, i když jím v žádném případě není, a nestydatě zneužívá pojem demokracie k obhajobě perzekuce vlastní politické opozice, a k vyvolávání strachu a hysterie mezi slušnými občany.

  Dnešní režim tedy šíří za pomocí lží a pomluv otevřený psychický teror vedoucí k zastrašování českých lidí a uzurpování politické moci v tomto regionu.

  Nabízí se nám zde srovnání se středověkou strategií vysokých hodnostářů a představitelů katolické církve, kteří rovněž za pomoci teroru – vyhrožováním božího hněvu, nedostupností posmrtného ráje a tvrdým pronásledováním údajných kacířů – upevňovali svou absolutní moc. To vše v údajném zájmu “obrany křesťanství” a “zachování křesťanských hodnot”. Dnes se totalitními praktikami terorizuje obyvatelstvo a upevňuje se absolutní moc vlády a parlamentu, jak jinak, v zájmu posvátné a nedotknutelné “demokracie”.

Je špatné, zavrženíhodné, postavit se na odpor dnešnímu pokrytectví a morálnímu úpadku moci?

  Odpovědí nám mohou být, včetně mnoha jiných, třeba díla Jana Husa či Martina Luthera. Oba dva hlasatelé pravdy se ve své době postavili otevřeně proti pokryteckým a ziskuchtivým praktikám tehdejšího církevního systému, a proti nespravedlivé “náboženské korektnosti” církevních hodnostářů (která jakoby z oka vypadla té dnešní, politické). Hlásali myšlenky, tehdy označované za kacířské, které měly znamenat nápravu zdegenerovaného systému moci. Ne v zájmu upevnění nadvlády mocných, ale v zájmu dobrého rozvoje tehdejší společnosti.

  Volání po změně formy vlády a jejího oficiálního ideového programu je v lidské společnosti přirozené a správné. Vůli odpůrců a kritiků dnešního režimu by v žádném případě neměly ublížit kárání a sobecká vypočítavost soudobých vládnoucích skupin. Jejich dojemné volání po “obraně demokracie” a tesklivé naříkání po “zachování demokratických principů” nám vyznívají velmi, opravdu velmi ironicky, a jen snílek odtržený od reality se tímto vzlykáním může nechat zmást.

Právo na dosažení změny současného režimu je na naší straně.

  Současný režim nás nemůže nazývat “protidemokratickým nebezpečím”, protože s demokracií má společného asi tolik, co bývalá komunistická Německá demokratická republika. Násilné represe proti svým režimním odpůrcům; kriminalizace a denunciace politické opozice; zakazování veřejného svobodného projevu, perzekuce lidí za vyjádření vlastního názoru. Identické totalitní praktiky se u obou zmíněných režimů nezapřou.

  Nevidím tedy jediný důvod, proč se tomuto pokryteckému a nemorálnímu systému nepostavit na odpor; proč se nesnažit prosadit spravedlivý život českým lidem; proč se nesnažit zajistit dobrou budoucnost dalším českým pokolením. Je toto snad zločin?

  Ne. Opravdový zločin, kterého se formou spolupachatelství dopouští stávající režim, je jeho vědomá absence při hájení práv a svobod českých lidí. Ať už při poskytování azylu neevropské imigraci a při její umělé integraci do české společnosti, při Cikány šířených rasových nenávistných náladách, při rozdávání české půdy do rukou neevropských finančních skupin, při probíhajícím vymírání českých lidí, při zotročování české společnosti okovy mezinárodního kapitálu. Opravdovým zločinem je také režimem řízená demoralizace obyvatelstva, degradace kulturních tradic společnosti a démonizace vlastností jako jsou hrdost a čest. Zodpovědnost ke společnosti je nahrazována sobectvím. Vládne kult jednotlivce, který je tak lépe vydán všanc mamonu konzumu. Heslem dne se stává: “JÁ se chci mít TEĎ dobře”.

  Současný vládnoucí režim zcela otevřeně pomáhá likvidovat základní pilíře, důležité pro rozvoj lidské společnosti. Morálku, kulturu, identitu a půdu. Režim vědomě ničí celkové přirozené prostředí českých lidí.

  Dnešní režim je tedy nejen nedemokratický a používající pro upevnění moci totalitní praktiky. Dnešní režim je i režimem zločineckým. Vědomě se angažuje v morálním, kulturním a fyzickém rozkladu současné české společnosti, pomáhá bezohledně cizím vlivům při naší záhubě.

  A já se ptám: máme nečinně přihlížet tomu, jak je likvidováno naše přirozené prostředí, důležité pro správný rozvoj naší společnosti? Máme nečinně přihlížet tomu, jak je likvidována samotná česká společnost, český národ? Máme přihlížet tomu, jak mizí v nenávratnu budoucnost našich následných pokolení?

  Samozřejmě, že ne. Už několikrát v historii nám zde v českých zemích vládl režim, stejně zločinecký jako je ten dnešní, který usiloval pouze o to, aby se udržel u moci a mohl svým zástupcům zajistit bohémský život a falešný pocit moci. Režim, který nehleděl na rozvoj české společnosti, který prosazoval jen zájmy politicky korektních, protievropsky zaměřených “vyvolených” skupin, a který svou hloupostí a naivitou vedl české lidi přímou cestou do věčné záhuby.

  Jako tehdy i dnes nám vládne Systém, který je řízen světovou burzou. Život Evropanů, a tedy i českých lidí, opět udává hodnota zlata, peněz a cenných papírů. Ne hodnota práce, krve, půdy a cti. Demokracie se už dávno stala zástupným výrazem pro absolutní nadvládu kapitálu a finanční lobby. Parlamentní a vládní loutky ve všech evropských zemích jsou hluboce oddáni svým štědrým chlebodárcům v pozadí, a proto cizí kapitalistické a politické zájmy nadřazují regionální loutkovlády nad zájmy svých občanů, nad zájmy ovládané společnosti.

  Toto nechceme. Nechceme se dívat na to, jak je společnost vedena na okraj propasti, kde jí čeká pouze smrtelný pád. Nechceme se dívat na to, jak bezcharakterní, kapitálem a vlastním egem zaslepení vládci rozhodují o nás, bez nás. Je čas začít jednat, je čas postavit se na odpor.

  Vrátím se teď k úvodnímu dílu mé úvahy. Ptal jsem se v něm, zda by dokázal dnešní představitel režimu a vykonavatel státní moci definovat onen pojem demokracie, za který se tento vládní systém schovává, kterým se před občany hájí. Zda by dokázal předstoupit před voliče a ve svobodné diskuzi s politickou opozicí si onu “demokracii” obhájit. Odpovím už předem, že nikoliv, nedokázal by to.

  Demokracie dnes neexistuje. Vládne nám zločinecký, nedemokratický režim, používající totalitní praktiky, potlačující své kritiky a politické odpůrce, a vedoucí tuto společnost do jisté záhuby. Tato fakta stačí k tomu, aby opravdová politická opozice mohla tento režim obvinit, odsoudit a poslat na smetiště dějin. Bez obav z toho, že by byla opozice režimem hystericky označena za “protidemokratickou”, či ohrožující “demokracii”. Žádná demokracie dnes neexistuje. A práva, potřeby a rozvoj dané společnosti musí být vždy nadřazeny nad egoistické a chamtivé zájmy jednotlivců. Politika vedoucí k rozvoji dané společnosti musí přirozeně odstranit politiku vedoucí k její záhubě.

  V tomto politickém boji o zachování nebo zničení odkazu našich českých, evropských předků, o poctivý a spravedlivý rozvoj české, evropské společnosti, o zachování přirozeného prostředí českého, evropského národa, se vítězem stane politická idea vedená skutečně aktivními politickými bojovníky, kteří dokážou jasně argumentovat a vyvrátit všechny lži a mýty, sloužící k obalamucení dnešní společnosti a k upevnění moci nedemokratických a bezcharakterních zločinců. Vyhrajeme-li, česká společnost přežije. Budeme-li poraženi, zajde s námi obyvatelstvo českých zemí, zajde celá Evropa.

  Vítězem bude schopnější, inteligentnější, a důvtipnější. Na naší straně bojovníků za svobodu je pravda, rozum, odvaha a idealismus. Na straně zločinců je faleš, pokrytectví, strach a vypočítavost. Politický zápas bude obtížný, a ze strany zločinného režimu jistě bezohledný. Nenechme se však zastrašit. Kola dějin roztáčíme my. Blíží se velká doba, která bude dobou zúrodnění našeho vítězství. Nezahyneme. A s námi ani naše česká, evropská společnost. Kamarádi a kamarádky – vzhůru do boje!