Včerejší den, pod pláštíkem boje proti extremismu, se začal polistopadový režim vypořádávat se svou skutečnou politickou opozicí.

  Politické procesy, jichž jsme poslední dobou svědky; perzekuce lidí s odlišnými politickými názory, jež se neshodují s oficiální rétorikou státu – to je projev “demokracie” a “svobody”, které jsou prý neodmyslitelnou součástí našich životů. Omyl. Součástí našich životů je všudypřítomná trestnost myšlenek, které skutečně za svobodu a demokracii bojují. Součástí našich životů jsou pouze totalitní praktiky vládnoucí vrstvy, prováděné se zlomyslnou pečlivostí, za svobodu a demokracii se schovávající. Součástí našich životů je diktatura mocných – nefalšovaná ryzí totalita.

  Demokracie znamená dnes už pouze jedno. Držet ústa a krok. Nejít proti proudu, nezabývat se politicky nekorektními tématy. Nedívat se napravo, ani nalevo. Usmívat se a tvářit se, že vše je kolem nás v pořádku, že žijeme šťastně a svobodně. Kdo se s takovýmto “svobodným” životem nespokojí a chce změnu, čeká ho obvinění, trest, kriminál.

  Je špatné si myslet, že se to vztahuje jen na pár lidí. Dotýká se to celé společnosti. Každý z nás je pod hrozbou trestu odnětí svobody a zničení soukromého života dnes Systémem nucen rezignovat na možnost svobodně se vyjádřit, svobodně myslet, či svobodně žít. Demokracie dnes znamená pouta a řetězy, pásku přes oči, zacpané uši a ruku na ústech. Nevidět, neslyšet, nemluvit. To se týká kritiky režimu a jeho představitelů. Poslušně vidět, slyšet a mluvit je dovoleno a vyžadováno, pokud je cílem kritiky proti-režimní politická avantgarda. Vláda ve spolupráci s médii vytvoří ten správný obraz opozice, proti které nás – obyčejný, jí svěřený lid – okatě brání. A lid na základě výhrůžek a lží od státu nic nenamítne. Lid bez vůdce není sám o sobě nebezpečný. A s tím současní mocipáni vědomě kalkulují.

  Totalita, která dnes vládne, a která s postupující celosvětovou ekonomickou, politickou, ekologickou a hlavně “humanitní” (stupňující se nevyhnutelné mezietnické konflikty v uměle vytvořených multikulturních oblastech) krizí bude neustále sílit, nemá žádné právo nazývat se občansko-právním státním útvarem. Občan v ní nemá ta nejzákladnější práva – jsou mu upírána práva bránit svou svobodu a svůj život, včetně práva na svobodné vyjádření vlastních názorů. Paradoxně narozdíl od režimu a jeho představitelů, kteří obranu svého vlastního já a své výkonné moci stavějí na první místo. Pokud občan namítne, že je třeba bránit se vnějším i vnitřním vlivům, které jej mohou během několika desetiletí zničit, je okamžitě označen za rasistu a xenofoba, a je vyloučen z veřejného života. Pokud ale čelní představitel státu slyší narážku na svůj židovský původ, odpoví ve smyslu: “..Vidíte, takto už to jednou začínalo a kam až to došlo..”

  On sám se tedy brání s odkazem na svůj původ, on sám pokrytecky a vehementně brání práva a přežití své etnicity. Ostatním, drtivé většině obyvatelstva státu, však toto právo upírá, hovoříce o neakceptovatelných projevech extremismu. A vyzývá k vyloučení ze společnosti a odnětí svobod a práv těm, kteří se své nesobecké obavy o budoucnost přežití vlastního pokolení nebojí vyslovit nahlas.

  Člověk se ale nesmí nechat zastrašit pokrytectvím vládců. Současná totalita je jen ztrouchnivělou stavbou, která se tyčí na chatrných základech nenávisti a lží. Odpor k tomuto režimu je zcela legální. A jde zhodnotit konečným vítězstvím pravdy a rozumu. Máme v srdci ty z nás, kteří jsou za své názory a touhu po svobodě šikanováni tímto nesvéprávným Systémem; kteří se stali obětními beránky nové vlády s židovským premiérem v čele; kteří jsou perzekvováni za své čisté svědomí. A nejen oni. Potrestaných a odsouzených je už z dřívějších dob daleko více..

  Skutečnost, že situace v této zemi se dostala na úroveň předlistopadové komunistické zlovůle, je pomyslným startovacím výstřelem pro začátek vítězného tažení za svobodou pro původní obyvatelstvo nejen střední, ale vůbec celé naší Evropy; pro záchranu a důstojný rozvoj naší civilizace. Každý, komu není lhostejná budoucnost odkazu předků – krev, kultura, tradice – by měl přiložit ruku k dílu. Podporou pro-národních subjektů, politických či nepolitických, osvětou ve svém okolí. Naší zbraní je idea pravdy, naším štítem rozum a odvaha. Vítězství bude naše.

  Zadržovaným a perzekvovaným kamarádům přejme hodně štěstí, pevnou víru, odhodlání a nezlomnost hrdého ducha. Každý z nás může být příští politickou obětí tohoto totalitního režimu. Národní odpor proti totalitě je proto pro každého z nás právem a povinností. Velká doba přichází, pravda zvítězí.
Kamarádi a kamarádky – ODPOR!