Jsem Evropan a musím se za to stydět. Být Žid, smím být na své židovství pyšný. Jsem Evropan a nesmím bránit svůj lid proti genocidě. Být Žid, smím bránit svůj lid proti genocidě všemi prostředky. Jsem Evropan a nemám dnes žádné právo na obhajobu svého bytí. Být Žid, směl bych psát na obhajobu svého bytí celé romány..

  Paradoxy dnešní doby. Židy řízená rétorika tohoto Systému nás na jednu stranu nutí být tolerantními a multi-kulturními, na druhou stranu záměrně zavírá oči před existencí židovských norimberských zákonů Izraele. Izraele, který je domovem Židů. Židů, kteří stejně jako jejich věrní zastánci se nás snaží dnes a denně nejen v médiích přesvědčit o tom, jak hloupé a primitivní je rozdělovat lidi podle původu, podle krve. Kteří se nás snaží přesvědčit, jak hloupé a primitivní je být hrdými na to, co jsme, jak hloupé a primitivní je být národovcem.

Zatímco evropský člověk je zesměšňován pro snahu udržet Evropu evropskou, má Žid volnou ruku ve snaze udržet Izrael židovským.

Uveďme si hned zkraje několik rétorických bodů, používaných v obhajobách Židů:
  

• Izrael je prý dávným domovem Židů. A co Evropa? Není dávným domovem Evropanů?

 

• Izrael prý ochraňuje Židy. A co Evropa? Neměla by chránit Evropany?

 

• Izrael je prý v neustálém ohrožení okolními nepřáteli. A co Evropa? Není v neustálém ohrožení okolními nepřáteli už celá staletí?

 

• Izrael má prý právo bránit se. A co Evropa? Nemá právo bránit se?

 

• Izrael si prý bude o svých záležitostech rozhodovat samostatně. A co Evropa? Nesmí si o svých záležitostech rozhodovat samostatně?

  Židovské argumenty jsou, jak vidíme, zcela pokrytecké. Navíc nijak nevysvětlují, proč je snaha Evropanů o zajištění budoucnosti Evropy dnes a denně zesměšňována, zatímco ta židovská je ze všech stran uznávána a podporována. Pokud v tom tedy nehraje roli židovský rasismus, z něj plynoucí židovská povýšenost, a podřízenost dnešních politických loutek židovskému vlivu.

  Další fakt stojí také za zmínku. Židé zašli ve své vrozené a staletími prověřené aroganci tak daleko, že do Izraele se z vnějšího světa smí natrvalo nastěhovat jen Žid a jeho nejbližší rodina. Žid podle rasového původu. Vyznavač judaismu jiné krve, než židovské, má tedy smůlu. Občanství Izraele jen tak nedostane. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Židovský xenofobní rasismus v praxi.

  Xenofobní rasismus, který všichni “demokraté” a “humanisté” bez vyjímek schvalují. Více zde.

  Rasismus Židů a norimberské zákony Izraele přijdou však dnes všem naprosto v pořádku. V tomto případě neslyšíme o “náccích”, neupozorňuje se na “lidská práva”, v případě Židů nebo Izraele nemluvíme o primitivním rasismu, genocidě a apartheidu. Proč také. V Systému, který Židé svým vlivem řídí, se nebude přeci právo pro plebs uplatňovat i pro vládnoucí aristokracii. To, co dříve platilo pro nevolníky, neplatilo pro feudály. A stejně tak je tomu i dnes, v případě lidí a Židů.

  Židovský xenofobní rasismus tedy nikoho netrápí. Naše “neziskové” organizace nechává bez povšimnutí, pro-systémová Antifa v případě očividné rasové nenávisti Židů poslušně mlčí, mainstream ovládaný Židy se o židovském primitivismu a xenofobii nikdy nezmíní. Vládám, ovládaných Židy, vadilo hovořit s “diktátory” Miloševičem, či Lukašenkem, obviňovaly apartheid v JAR. Nevadí jim však pohovořit v přátelském, až uctivém duchu s židovskými bestiálními vrahy a primitivními rasisty z Izraele.

  Židé nám dlouhá léta vykládají o tom, jak se zaručeně zle měli za druhé světové války, ale o tom, jak se mají na jimi ukradených územích dnešní Palestinci, nám Židé neřeknou nic. Slyšíme jen povyk, že oni přeci trpěli, a proto můžou vše, protože oni jsou Židé.

Uveďme si další z argumentů pro-židovské rétoriky, uplatňované při obhajobě Židů:
  

• Žid prý neměl v Evropě stejná práva jako Evropané. A co Palestinci? Mají v Izraeli stejná práva jako Židé?

 

• Žid prý v Evropě psychicky i fyzicky trpěl. A co Palestinci? Netrpí psychicky i fyzicky v Izraeli?

 

• Žid prý v Evropě přicházel o majetek. A co Palestinci? Nepřichází v Izraeli o majetek?

 

• Žid prý byl v Evropě očerňován ze všeho zlého. A co Palestinci? Nejsou v Izraeli očerňováni ze všeho zlého?

 

• Žid prý v Evropě podléhal genocidě. A co Palestinci? Nepodléhají v Izraeli genocidě?

  Dosavadních deset argumentů neumožňuje Židům tvářit se ani v nejmenším jako oběti, tím méně jako někdo, kdo by měl lidstvo poučovat o morálce. Chování, které se Židé snaží rozpoznat u obyčejných lidí a hystericky před ním varovat celý svět, sami zcela bez výčitek vědomě páchají a zarytě obhajují. Současné židovské rozumy, valící se na nás ze všech stran, lze charakterizovat zcela jednoduše. Zloděj volá “chyťte zloděje”, či přesněji, vrah volá “pozor na vraha”.

  Pokud se podíváme na dnešní rétoriku Židů a jejich zastánců, nenajdeme nic, v čem by Židům mohl dát někdo za pravdu.

  Evropského člověka se snaží zdiskreditovat, že je rasista. Přitom samotní Židé si kontrolují, zda je někdo Židem po matce, či otci. Lepší je být samozřejmě po matce, to je potom náš odpůrce rasismu “opravdovějším” Židem – tedy podle židovských zákonů rasově kvalitnějším. Občanem Izraele se smíte stát na základě rasové způsobilosti, dokládané rodnými listy příbuzných. Na základě německých norimberských zákonů, které se staly opěrným bodem oficiálního přistěhovalectví do Izraele. Izrael tedy přijímá pouze rasově vhodné jedince, u nichž je právně doložen židovský původ, a až poté i jejich nejbližší.

  Nám, Evropanům, se však drze smějí do očí, ukazují si na nás prstem a mluví o pomatencích, když slyší mluvit evropského člověka o touze nepřijímat do Evropy rasově nepříbuzné imigranty. Ihned se hovoří o choroboplodných mozcích, které vytváří tak iracionální a primitivně nenávistné myšlenky. To se nemluví o Izraeli, kde je zkoumání rasového původu oficiální politikou státu, to se nepouštějí záběry z Izraele, abychom si mohli připomenout, jak vypadají rasové čistky v praxi..

  Evropského člověka se snaží zdiskreditovat, že chce bojovat za Evropu. Přitom Izrael má povinnou vojenskou službu, a to navíc nejen pro muže, ale i pro ženy. A obhajoba přežití Izraele je nejdůležitějším bodem a pojivem mezinárodního židovstva. Je jedno, zda v českých zemích, USA, Brazílii, Austrálii. Silný a etnicky čistý Izrael si přeje drtivá většina Židů po celém světě. Můžeme říci, že na přežití Izraele závisí morálně i fyzicky celé židovské etnikum, které to také tak cítí.

  Nám, Evropanům, se však drze smějí do očí, dělají z nás blázny, a plácají se smíchy do kolen, když slyší mluvit evropského člověka o touze po silné a bezpečné Evropě. To se nezveřejňují záběry z Izraele, abychom mohli vidět, jak se vraždí ženy a děti v zájmu státu, jak vypadá nepřátelská, agresivní politika v praxi. To se musí přesvědčovat, že kdyby, tak by.., a tak toto tedy ne, milí Evropané.

  Evropského člověka se snaží zdiskreditovat, že chce bojovat za své přežití. Zvrátit genocidu, která je na evropském lidu páchána. Přitom je to Žid, kdo nám neustále předhazuje dojemné vyprávění o tom, jak je strašné být obětí genocidy, jak je strašné připadat si bezbranný a bezmocný. Jak je hrozné žít v režimu, který si vás neváží. Ano. I na těchto uplakaných povídkách staví celosvětové židovstvo svůj pocit soudržnosti, i toto dělá ze Žida Žida.

  Nám, Evropanům, se však drze smějí do očí, vykřikují o zakomplexovanosti a chorobných představách nadřazenosti, když slyší o touze evropského člověka vzepřít se osudu, postavit se vlastní záhubě. Tvrdí nám, že takhle tedy ne. Opět nespatříme záběry z Izraele, abychom si mohli připomenout, jak vypadá vyhlazování nežádoucího etnika na v praxi, v zájmu “protiteroristické” kampaně. Opět se pouze vzdychá, že kdyby, tak by.., a tak toto tedy ne, milí Evropané.

  Evropského člověka se snaží zdiskreditovat, že chce být hrdý na vlastní historii, na své předky, na svou krev. Přitom je to Žid, kdo nás neustále přesvědčuje, co všechno dokázal, jak pilně vždy studoval, jak chytrý a tuze vzdělaný po čas dějin vlastně byl, a jak tím sklízel jen zlobu a závist. Snaží se dokázat, jak hrdě brání Izrael, ve kterém prý Žid z pouště vydobyl život. I tento pocit vlastní vyjímečnosti je zdrojem pocitu soudržnosti mezinárodního židovstva, a jejich egoismem zkaleného pohledu na ostatní svět.

  Nám, Evropanům, se ale opět drze smějí do očí, když se snažíme nezapomenout na naši evropskou identitu, na naše evropské dějiny, na naši evropskou kulturu, na naše zemřelé evropské předky. To je prý projevem hlupáků bez základního vzdělání, to je ukazování xenofobní a primitivní nadřazenosti. Místo toho musíme sledovat, kde všude stála nějaká synagoga, kde všude se nacházel židovský hřbitov, a kde zase objevili starý židovský náhrobek. Musíme povinně sledovat, jak Židé trpěli za války, protože Evropané ve své historii války asi vůbec neměli, a tedy ani netrpěli. Neslyšíme a ještě dlouho neuslyšíme Good Night Jewish Pride.

  Ano, historii a rasovou hrdost si připomínat smíme, ale jen tu židovskou. Identitu si připomínat smíme, ale jen tu židovskou. Zemřelé předky si připomínat smíme, ale jen ty cizí, pohublé, židovské. Židovskou historii a kulturu zná dnes téměř každé dítě školou povinné. Tu vlastní, evropskou, nikoliv. Good Night White Pride, zní sborově od xenofobních a rasistických Židů.

  Tyto absurdity a paradoxy židovské rétoriky jsou dnes stále viditelnější. Židé se dostali do fáze, kdy s rukama od krve, brodíc se hromadami palestinských mrtvol, hrozí prstem a vykřikují na nás své zažité, rádoby humanistické fráze. Židovské argumenty mohly obstát pár let po válce. Neobstojí ale dnes, kdy nejprimitivnější a nejrasističtější etnikum světa varuje před “primitivním rasismem”, či ještě lépe, před primitivním antisemitismem. Přitom největšími antisemity jsou zase jen Židé, a to v jejich nekompromisním a rasovými předsudky ovlivněném přístupu k semitským Palestincům.

  Žijeme v době bezpráví. V době, kdy je užíván jeden metr na Židy, a druhý metr na lidi. Lidé jsou obviňováni po celém světě z genocid, rasismu, násilí a netolerance. Židé jsou omlouváni za jejich “obranu domoviny”, “potlačování terorismu”, “vojenskou prevenci proti nepřátelům”, “snahy o vykořenění antisemitismu”. Žijeme v době židokracie, nadvlády židovského vlivu.

  Ta doba však jednou skončí. Ani církevní hodnostáři za starých časů nemohli donekonečna tvrdit, že Země je placatá a je středobodem vesmíru. Evoluce, přirozený vývoj, je základním předpokladem života na Zemi, a je zásadním pilířem Přírody. Židé se kdysi radovali z toho, že nechali zabít Krista a zničili jeho ideu. Uběhly desítky let, a jeho učení znovu ožilo. Uběhly další desítky let, a jeho učení začalo ovládat Evropu. Evoluci se nikdo a nic neubrání.

  Je třeba konfrontovat Židy s realitou. Se skutečností, že oni sami se chovají prokazatelně hůře, než jak se chovají románové postavy jejich sociologických a psychoanalytických děl. Že se chovají hůře, než jak by se podle nich měli chovat “neonacisté u moci”. Před kterými tak šlechetně, a samozřejmě jistě zcela nezištně, varují všechny Evropany. Je třeba konfrontovat Židy s jejich pokrytectvím.

  Že nejen Palestinci, ale i my, Evropané, trpíme genocidní politikou Židů a pomalu vymíráme, však Žid z nějakého “záhadného” důvodu nikdy nezmíní. Povinnost šířit tuto zatím lidem neznámou skutečnost je tedy na nás, na evropské avantgardě narůstajícího proti-systémového odporu. Mečem nám při tom budiž rétorika Židů na obhajobu jejich bytí, štítem nám při tom budiž rétorika Židů na obhajobu Izraele.

Je třeba začít bojovat s Židem o přežití evropské krve jediným možným způsobem – jeho vlastními zbraněmi.
  
  
  
PS: Když je u Židů dnes tak oblíbená videoprezentace.. :