Fámy o kořenech politiky Hitlera a strany NSDAP jakožto nástrojů Rothschildů, mající plnit cíl “židovského spiknutí”, jsou ortodoxně-katolickou propagandou šířeny jako velmi zajímavý mýtus – Hitlera měly na příkaz Rothschilda dosadit k moci tajné společnosti, pracující pro židovské zájmy. Byl Hitler pod jejich vlivem? A co to bylo za společnosti? Bylo jejich účelem zpřístupnit Židům moc na Zemi? Tomuto problému se věnuje dnešní článek.

  Ohledně formy spiknutí a napojení nacismu na zednáře (nebo Ilumináty či Templáře), se v této souvislosti v propagandě nepřátel nacismu mluví o jediné “žido-zednářské” tajné společnosti – společnosti Thule.

  Společnost Thule vznikla v Mnichově jako samostatná lóže ariosofické, kvazi-zednářské organizace Germanenorden. Datum jejího vzniku je leden 1918. Do společnosti vstupovali lidé z vyšších kruhů – šlechta, podnikatelé, právníci, soudci, lékaři, političtí aktivisté apod. Mnozí z nich později zastávali vedoucí místa v NSDAP.

  Činnost společnosti Thule zahrnovala kromě iniciačních obřadů pro novice také přednášky o německé mytologii a výlety na významná místa německých dějin. Symbolem společnosti byla pravotočivá svastika překrytá vertikálně mečem, jako hesla se užívala provolání “Pamatuj, že jsi Němec”, či “Dbej na čistotu své krve”. Členové se zdravili pozdravem “Heil und Sieg!”.

  Vize členů Germanenorden i Thule navazovaly na dílo Guido von Lista, vůdčí osoby v obrození germánského paganismu-pohanství, germánského mysticismu a okultismu, a šiřitele ariosofie.

  Ariosofie, čili árijská moudrost, byla studiem nordické kultury a jejího dědictví, esoterickým výkladem dějin s pangermánským nádechem a světovým názorem, vyznačujícím se nacionalismem a vizemi silného germánského státu. Dalším, kdo ovlivnil směr Germanenorden i Thule, byl i Jörg Lanz von Liebenfels, který navázal na práci von Lista, a obohatil jeho učení o militantní rasismus a antisemitismus. Jeho články v časopise Ostara měl také údajně číst před rokem 1914 ve Vídni tehdy žijící Adolf Hitler. List i Liebenfels pocházeli z Rakouska a tvořili od sedmdesátých, respektive devadesátých let 19.století.

  Od poloviny 19.století, z vystřízlivění z katolické ideologie, z nevole k vzrůstajícímu industrialismu a rychlým změnám ve společnosti, vznikalo v rakouských zemích velmi rychle lidové, tzv. “völkisch” hnutí. Jednalo se o formu německého lidového nacionalismu, kladoucí důraz na folklór, jako sjednocující prvek německého národa.

  Ariosofické učení, že právě Němci (Germáni) jsou nejdokonalejší odnoží bájné árijské rasy, a jsou proto předurčeni k tomu, aby obrodili svět a osvobodili ho od nadvlády “úpadkové žido-křesťanské ideologie” (podle ariosofistů), našly tehdy mezi rakouskými “völkisch” Němci značný ohlas. Po porážce v I. světové válce nastala obdobná situace i v samotném Německu. Heslo “Los von Rom” mělo tehdy velkou váhu.

  Jen pro zajímavost – kdo se o pohanství a neopaganismus zajímá, ví, že zcela identickým směrem, ovšem ve slovanském pojetí, se dnes vyvíjí anti-církevní, pohanská a okultistická hnutí v slovanských zemích bývalého Sovětského svazu.

  Němečtí a rakouští lidoví nacionalisté se tedy ocitají v roce 1918 a 1919 v situaci evidentního úpadku “žido-křesťanské ideologie”, umocněné navíc prohrou v I.světové válce a rozpadem říše německé, i té rakouské. Není proto divu, že jsou zakládány strany, straničky a hnutí, chtějící obrodu všeněmeckého národa, očištěného od všech rozkladných forem, které ho po staletích úpadku přivedly až na samé dno. Prohraná válka světová, doma válka občanská. Společnost v rozvratu politickém, sociálním i kulturním. Výpovědi o situaci let 1918-20 v Německu mluví sami za sebe.

  Právě lidé, kteří jsou ovlivněny vizí ariosofistů, stejně jako sociálním úpadkem mnoha německých soukmenovců, zakládají v této těžké době Německou dělnickou stranu, DAP. Jedná se o stranu mnichovskou. Rozhodnutí o založení strany přichází podle všech indicií z mnichovské společnosti Thule.

Hitler a DAP
  V Mnichově se v té době, jako příslušník bavorského pluku německé armády, pohybuje i válečný veterán I. světové války, Adolf Hitler.

  Byl zde v pohotovosti kvůli svržení Bavorské republiky, ustanovené v Mnichově po vzoru ruských bolševiků, v listopadu 1918, židovským komunistou Eisnerem. Ten se stal jejím premiérem – vládcem. V lednu 1919 je Eisner zabit mladým šlechticem Antonem Graf Arco-Valleyem, o kterém ještě bude řeč. V dubnu téhož roku vzniká pod vedením židovských anarcho-komunistů a bolševiků Bavorská sovětská republika. Při krvavém střetu během jejího svržení v Mnichově je v květnu 1919 údajně zabito i několik mužů z Hitlerovy jednotky.

  Po potlačení sovětské mnichovské republiky se formálně stal Adolf Hitler, stále voják, příslušníkem nově vzniklého mnichovského Reichswehru. Jako veterán a držitel vysokých vyznamenání, přijal místo u Nachrichten- und Presseabteilung I b/P des Bayerischen Reichswehrgruppenkommandos 4 – vojenské zpravodajské služby.

  Jak vypovídají záznamy zpravodajské služby i samotného Hitlera, byl na schůzi DAP vyslán svými nadřízenými. Měl o této nové straně podal hlášení a “při diskuzi” tam tlumit separatismus – chuť po odtržení Bavorska od zbytku Německa. Zároveň tam měl vystoupit ing.Gottfried Feder, sympatizant společnosti Thule. Byl v té době známý v Mnichově svými přednáškami o rozkladném vlivu mezinárodního židovského kapitálu a jeho úloze při zničení Německa. Hitler tyto přednášky rád navštěvoval. Později, v roce 1920, Feder vyučoval Hitlera – oba už byli členi NSDAP – v otázce hospodářské a ekonomické.

  Hitler byl tedy poslán na schůzi DAP. Konkrétní osobou, která Hitlera měla na schůzi poslat, byl generál Karl Mayer. Ten ve svých pamětech uvedl, že jednal z pokynu generála Ludendorffa.

  V září 1919 tedy Hitler oficiálně poprvé navštívil schůzi straničky, či dělnického sdružení, DAP. Po projevu Federa měl jeden z účastníků mluvit o odtržení Bavorska a jeho připojení k Rakousku. Tehdy Hitler vystoupil a “emotivně” protestoval. Poté se rozhodl ze schůze odejít. Dostal ještě od Drexlera (tehdejší “vedoucí” DAP) stranickou brožurku a byl pozván za čtyři dny do jiného hostince, na další schůzi. Nakonec přijal. Tak začala Hitlerova kariéra politika.

  Z té doby je dochován také výrok na adresu Hitlera od zakladatele DAP, Antona Drexlera, v hovorové němčině: „Dör hot a Goschn, den kennt ma braucha!“ („Der hat Rednertalent, den könnten wir brauchen!“). Takový řečnický talent, ten by se hodil!

Vznik DAP
  Strana Deutsche Arbeiterpartei, Německá dělnická strana, vznikla oficiálně 5.ledna 1919, jako zakladatel je uváděn Anton Drexler. Drexler však byl nástrojař v podniku, kde ve vedení pracoval Dr. Paul Tafel, vysoce postavený člen známého Alldeutscher Verband (Všeněmeckého/pangermánského spolku), založeného roku 1891. Ten byl podle všeho tím, kdo vznik DAP skutečně inicioval. Prvními členy strany měli být dělníci z podniku dr. Tafela.

  Dr. Tafel, jak jinak, byl i členem tajné společnosti Thule. DAP tedy získala vedle své sociální politiky i lidový, všeněmecký a ostře antisemitský ráz. V březnu byl společností Thule dosazen do DAP Karl Harrer, sportovní novinář. Měl udržet činnost strany v plánovaných kolejích a podávat zprávy vedení společnosti Thule.

  Dalšími členy strany se stali básník a dramatik Dietrich Eckart, horlivý völkisch-nacionalista a zuřivý antisemita, či už výše zmíněný Gottfried Feder, teoretik hospodářství a autor anti-kapitalistických prvků v programu budoucí NSDAP. Oba udržovali kontakt se společností Thule.

  Komu by se zdálo propojení společnosti Thule a DAP podivné – propojení dokazuje, že DAP byla skutečně v prvopočátcích projektem společnosti Thule. Vzhledem k tomu, že Thule byla antikomunistická, lidově-nacionalistická, krajně antisemitská, a pracovala pro znovuobrození Německa a všeněmecké/pangermánské myšlenky, je propojení mezi ní a DAP zcela přirozené. Činnost tajné společnosti tehdy vyústila v činnost politickou.

  V září 1919 do tohoto prostředí oficiálně přichází, či je poslán, stejně smýšlející Adolf Hitler. Jak už bylo řečeno, strana si okamžitě všimla obrovského řečnického nadání Hitlera a rozhodla se ho využít.

  Historie DAP, později NSDAP, byla kompletně zmapována jak policejní rozvědkou Výmarské republiky, tak deníkem „Münchner/Völkischer Beobachter“ (od 1920 stranický deník NSDAP, založen v roce 1918 vedoucím společnosti Thule), stejně jako pozdějšími historiky.

  Adolf Hitler tedy vstoupil do DAP. Byl podle historicky doložených faktů ideologicky a společensky vyučován Dietrichem Eckartem, jehož Hitler sám označil za svého hlubokého přítele, učitele a člověka, kterému vděčí za svůj vzestup. Byl to Eckart, kdo dále rozvíjel rétorické umění Hitlera, kdo ho učil rozpoznávat židovský vliv, kdo ho zasvětil do vedení politiky. Eckart je také autorem asi nejkvalitnějšího antisemitského díla, napsaného těsně před jeho smrtí – Bolševismus: Od Mojžíše po Lenina. Zemřel po nezdařeném Mnichovském puči. Ve stejném vězení, ve kterém v té době Hitler diktoval svůj Mein Kampf.

  Jen pro doplnění. Hrabě Anton Graf Arco-Valley, který zabil Kurta Eisnera – židovského vůdce mnichovských komunistů a premiéra jím vyhlášené Bavorské republiky – spáchal tento čin jako důkaz toho, že si zaslouží být uznán Němcem. Arco-Valley byl totiž z matčiny strany čtvrteční Žid, a společnost Thule mu i přes jeho radikální antisemitismus a německý nacionalismus neumožnila vstup do svých řad. Ten byl podmíněn čistým “árijským” původem. Uznání za tento čin se mu dostalo až ve Třetí říši.

  Karl Harrer, společností Thule dosazený dohlížitel na činnost DAP, byl na počátku roku 1920 slovně napaden Hitlerem a vyštván z DAP. Stal se později jeho fanatickým odpůrcem.

  Člen Thule a Germanenordenu, Friedrich Krohn, činný i v DAP, měl v květnu roku 1919 napsat pojednání “Hodí se svastika jako symbol pro národně socialistickou stranu?” (Ist das hakenkreuz als Symbol nationalsozialistischer Partei geeignet?). V něm prý navrhoval za znak DAP levotočivou svastiku. Později zvítězil návrh Adolfa Hitlera, aby se symbolem strany stala svastika pravotočivá.

  Vztah nadšeného politika-realisty Hitlera k samotným okultistům a neopaganistům, sdružených do tajných spolků, byl však spíše odmítavý. V Mein Kampfu si o nich poznamenal:

“Charakteristické pro tyto povahy je, že básní o starogermánském bohatýrství, o šedém závoji dávných dob, o kamenných sekyrách, mečích a štítech, ve skutečnosti jsou však obrovští zbabělci, jaké si člověk jen může představit. Neboť stejní lidé, kteří ve vzduchu šermují s věrnými plechovými kopiemi starogermánských mečů, a na vousaté hlavě nosí preparovanou medvědí kůži s rohy, a prosazují boj s duchovními zbraněmi, se jako hejno hus ve spěchu rozutečou před každým komunistickým gumovým obuškem. Potomstvo nebude mít mnoho důvodů oslavovat jejich hrdinskou existenci v nějakém novém eposu.”

  Závěrem. V národně socialistickém Německu můžeme zcela jasně pozorovat ariosofický vliv, prosazovaný příznivci ariosofických tezí konce 19.století. Tyto tendence patřily k národně socialistické ideologii tehdejší doby, a některé z nich měli nesporně svůj pozitivní vliv na bídou, a politickými, kulturními i sociálními nepokoji zmítanou společnost.

  Dále je třeba říci, že národně socialistická myšlenka je sama o sobě myšlenka pro-evropská. To je zásadní fakt. To, že u založení strany, která nakonec tuto myšlenku do Evropy prosadila, stála “tajná společnost”, na této skutečnosti nic nezmění.

  Kdyby její činnost i nadále zobrazovali někteří oponenti jako jasný důkaz “žido-zednářských piklů” při prosazování židovských zájmů, zajímala by mě obhajoba jejich vlastní pro-národní a pro-evropské politiky. Pokud tito jedinci, kromě oddanosti bohu a katolické církvi, nějaký vztah ke krvi a půdě vůbec mají..
  

………

PS: Nejzarytějším přívržencům vize Hitlera jako nástroje Rothschilda bych doporučil zjistit si, jak situace tehdejší doby, počátku 20.let minulého století, vypadala. A co to byly, a k čemu/a komu sloužily Deutschvölkische Schutz- und Trutzbund, Nationalsozialistische Freiheitspartei/Deutschvölkische Freiheitsbewegung, Deutschsoziale Partei a řada dalších..
  
  

  

………

Odkazy, zdroje :
  
  
Společnost Thule (v češtině, vyčerpávající)

Ariosofie (v češtině)

Deutsche Arbeiterpartei

Anton_Drexler (zakladatel DAP)

Gottfried Feder

Dietrich Eckart (Hitlerův “učitel”)

Thule-Gesellschaft

Guido von List

Jörg Lanz von Liebenfels

Adolf Hitler: Mein Kampf

N.Goodrick Clarke: Okultní kořeny nacismu