Říkáte si, jak asi může skupina finančních magnátů určitého etnika řídit celé megalomanské geopolitické divadlo? Jde to velice jednoduše. Od starověku se určité mocenské či náboženské skupiny sdružovaly v různých tajných řádech, od první poloviny 18.století tento v té době už nedostatečný systém nahradil nový, jednodušší, propracovanější a přístupný každému, kdo je ochoten pracovat pro Nový světový řád, New World Order – NWO.

   Řády nahradil systém zednářských, či kvazi-zednářských lóží. Podle vnitřních stanov se jejich členem může stát pouze člověk finančně nezávislý, usilující o lepší lidství (ano, zde šlechtění člověka v jakéhosi nadčlověka nevadí), potírající antisemitismus (v žádném případě však ten izraelský) i ostatní formy xenofobie. Důležitým prvkem je také víra ve stvořitele světa – Všehomíra. Nemusí to být nutně křesťanský bůh, základem je věřit v cosi nadpřirozeného, co stvořilo svět – nebýt ateistou.

   Tento celo-globální lóžový systém zajišťuje světovým režisérům politického divadla naprostou poslušnost svých politických herců a zároveň umožňuje řešit přes tuto síť mezinárodní obchodní transakce, vyvolávat negace proti svým (režisérovým) nepřátelům, a hlavně chránit práva toho jednoho jediného etnika. Právě víra ve Stvořitele uchovává zednářské členstvo v naprosté oddanosti vůči Bohem vyvolenému lidu. Boj za jeho emancipaci byl také už od 18.století důvodem k boření starých mocenských struktur, postavených na církevním antisemitismu. Chtělo to nové státní celky, kde by lid Mojžíšův našel po staletích pogromů svůj klid. Začaly vznikat první „demokratické” republiky.

   Zdá se to někomu stále kostrbaté? Ale ne. Svobodozednářský systém funguje právě až neuvěřitelně jednoduše. Zde vyjádření nejuznávanějšího odborníka v ČR na svobodozednářství, Petra Orta, pro Mladou Frontu: „Zednáři jsou politické hnutí a jejich konstituce, kterou formuloval v roce 1723 reverend James Anderson, politickým programem. Zednáři díky svým neformálním kanálům pomohli vstupu České republiky a dalších zemí střední Evropy do Evropské unie. Zednáři také stojí za investicemi u nás. Když je někdo v zahraničí zednářem a vyšle ho nějaká firma do Česka, tak samozřejmě jde do lóže a tam si zjišťuje nějaké neformální informace a kontakty.” Podle Orta mají zednáři značný vliv na evropské instituce: „Ve Štrasburku existuje lóže Evropa, která je složená z poslanců a odborných pracovníků Evropského parlamentu. U dalších orgánů EU působí další podobné lóže. Vzhledem k neveřejnému působení zednářů jsou však přesné cíle jejich snah neznámé. Co dělají zednáři dnes, to se dozví až následující generace“, říká Petr Ort.

   Ano. A co udělali zednáři dříve, to už jsme se dozvěděli. Aby bylo možno emancipovat utlačovaný biblický lid a jeho vyšší vrstvě zaručit volnou ruku při rozšiřování svých mezinárodních obchodních investic (což pokračuje dodnes), bylo třeba rozbít poslední staré rodové a církevní mocenské struktury v Evropě, srovnat bývalé hranice se zemí a dát vzniknout novým zednářským útvarům, demokratickým republikám. Konec první světové války završil toto úsilí a stará Evropa se rozpadla vznikem zednářských státečků, kde „vyvolený” finančník byl modlou a zednářský politik jeho slouhou.

   Paradoxně i mezi lidem Mojžíšovým však došlo k rozkolu, a tak část tohoto etnika nechtěla nadvládu finanční, nýbrž rasovou a vedle kapitalistických států vznikaly po revolucích i státní útvary komunistické. Úkol byl však splněn – biblický lid byl osvobozen..

   Teď se dostávám k tomu, na co jsem se ptal v úvodu. Komu sloužil vznik ČSR? Čechům? Byť by to bylo v ideálním světě možné, v tom skutečném tomu tak nebylo. Tatíček Masaryk, byť zednář bez zástěry, jak o sobě vždy tvrdil, byl svým Pánem naprosto okouzlen a byl mu věrným slouhou. Dokonce, ještě před vznikem Izraele, jako jediný světový státník jeho funkce navštívil v roce 1927 v Palestině jeho milovaný lid (ne, nebyli to Palestinci..), aby mu vyjádřil solidárnost. Naproti tomu „čecháčky”, jak naše předky s oblibou nazýval, čechoslovakizoval, tvrdil o sobě, že není Čech, ale Čechoslovák a nutil tak nazývat i své ovečky. Zednářské státosloví. Podle Američanů. Není se však čemu divit – po matce byl Němec, po otci Slovák a vzal si Američanku. Národní cítění žádné. Jak je pro takového člověka těžké stát se prezidentem?

   Profesor Masaryk se už v roce 1898 postavil proti sjednoceným českým a německým nacionalistům v Rakousko-Uhersku a jako jediný politik se zastal obviněného ve známém případu „Hilsneriády”. Tehdy ho nenáviděl celý český národ, protože se Masaryk postavil na stranu „vyvoleného” vraha. Hilsnerovo etnikum si všimlo člověka jemu oddaného a jalo se o něj starat. Finanční a zednářské kruhy ho vynesly v první světové válce až k samotnému americkému prezidentu Wilsonovi, který po dohodě slíbil Masarykovi v nové Evropě jakýsi ohraničený paskvil, který se měl stát ukázkou zednářské demokracie ve střední Evropě.

   Kdo z vás někdy slyšel o Maffii Československa? To byla skupina českých politiků, svobodných zednářů, společně pracujících pro vznik demokratického, na Habsburcích a církvi nezávislého státu. Státu zednářského. Členové Maffie nikdy otevřeně nebojovali za samostatnost Čechů (i když vyjímka potvrzuje pravidlo), stejně jako za ni nikdy nebojovali třeba Chartisté. Obě skupiny chtěli nastolit zednářský demokratický systém, ve kterém by vládli a vědomky či nevědomky sloužili svému vyvolenému Pánu, pro tak zvané „zdokonalování lidství”. Nacionalismus je u svobodných zednářů zakázaným artiklem, což se dočtete v každé zednářské brožurce. Existuje jedině „státní” patriotismus, logicky chránící zednářský výtvor a „demokracii”. God save the USA.

   Československo tedy vzniklo hlavně přímluvou protěžovaného Masaryka u prezidenta Wilsona a činností zednářské Maffie. Není na škodu vědět, že od roku 1915 sídlila Československá národní rada v pařížské zednářské budově Velkého orientu Francie. Velký orient Francie také v roce 1919 „vnášel světlo” do nově zřizovaných lóží (probouzel je k životu) v ČSR.

   Po taškařici pro plebs a lá „máme svobodu” (jako v listopadu ‘89), členové Maffie bez Masaryka, který oficiálně nechtěl být jako prezident členem žádného politického spolku, si založili na jaře roku 1919 první svobodozednářskou lóži – Národ. Ó, jak vznešený název ! Ale s českým národem to nemělo nic společného. Kdo by chtěl vědět, proč se svobodné zednářství nazývá častěji žido-zednářstvím a chtěl by i vědět něco o činnosti lóže Národ, fungující opět od roku 1990, může se podívat zde. Ta pečeť je původní z roku 1919..

   To, jak na sebe narážely zednářské a vlastenecké zájmy, můžeme vidět třeba v Masarykově kritice jednoho z vůdců ruských legií, generála Gajdy. Radola Gajda byl voják a o zednářské politice pranic nevěděl. Proto se stal u Masaryka a jeho zednářů svým čistě vojenským, nezednářským a státně-vlasteneckým chováním v nové republice velmi nenáviděným a obávaným (dostal se až na pozici náčelníka gen.štábu čs.armády), a raději byl v roce 1926 Masarykem obviněn z přípravy fašistického puče a před českou veřejností denuncován. V té době narůstalo nebezpečí komunistického převratu a Gajda a jeho přívrženci tomu chtěli zabránit. Netušili, že nová republika nevznikla pro obyčejný středoevropský lid. Zednářský paskvil měl zůstat navždy v rukou „demokratů” a jejich chlebodárců, pro které byl stvořen, ve kterém si chtěli jako ve skleníku pěstovat „lidství” a bláhově se domnívali, že tomu tak bude navždy. Proto Gajdovi o pár let později nepomohla ani akce: „Proti hitlerismu postavme fašistickou hráz”. Gajda byl vynikající voják, jako politik však byl naprostý naiva..

   Pokračování příště…