Kdo alespoň trošku projevuje zájem o dobu před rokem 1938 v souvislosti s ČSR, musí uznat, že ne vše bude tak růžové, jak nám židokratická propaganda nalhává.

   Komu sloužil vznik Československa? Najde se naiva, který odpoví – přece nám, Čechům? Zeptám se jinak. Komu slouží náš vstup do EU? Najde se naiva, který odpoví – přece nám, Čechům? Ano, najde se. A ne jeden. Bohužel, v obou případech by se zmýlil.

   Československo už ze své podstaty nemohlo sloužit jen Čechům, stejně jako EU. Nevzniklo jako stát národní, vzniklo jako paskvil podobný tomu, kde dnes žijeme. Asi chápu tu většinu lidí, která přebírá pouze bulvární informace, ať už z dnešní politiky, dřívější politiky nebo dřívější historie.

   Je to jednoduché. Bulvár je propaganda mocných pro plebs, který nechce přemýšlet a kterému tedy lehce předžvýkáme to, čím ho posléze nakrmíme. Demonstrace na den výročí svobody slova? Kdeže, nácek jde slavit transporty. Cikánský militarista zabije v sebeobraně útočníka? Ne, neonacistická komanda vraždí v ulicích. Vzorná propaganda pracuje stejně v roce 2008, jako před sedmdesáti lety. A?

   Je tu menší zádrhel. Ty plky, totiž, někdo musí zadat a někomu musí sloužit. Komu? Schválně. Kdo asi potřeboval vzbudit nenávist mezi lidmi vůči nacismu před sedmdesáti lety a stejnou nenávist se snaží vzbudit i teď?

   Odpověď není tak složitá. Kdo má dnes, po dvě stě padesáti letech kapitalismu, takové finance, že řeší nedostatek obchodního prostoru vytvářením nadnárodních korporací? Kdo má od 18. století na světových burzách tak obrovské množství cenných papírů, že obchod s nimi už přesahuje ne celé státy, ale i kontinenty? Kdo má dnes tak prakticky finančně neomezenou moc, že „pět na stole v českých” si může dovolit vyložit tisíckrát, a ve sto zemích světa? Kdo může vesele podplácet lehce korumpovatelné politiky? Komu se hodí v rámci vlastního stamiliardového obchodu vyvolat krize či války v zemích jeho obchodního zájmu? Kdo s nárůstem majetku upevňuje svou geopolitickou moc ve světě?

   Napoleonské války, rakousko-pruské války, búrské války, 1.světová válka, revoluce v Rusku, 2.světová válka, bolševizace Evropy, vznik Izraele, arabsko-izraelské války nebo nedávné bombardování Srbska, válka v Afganistánu, okupace Iráku a možný útok na Irán jsou jen nepatrným výčtem toho, co způsobily obchodně-politické či vlastní etnické zájmy jisté skupiny finančních magnátů.

   Minimálně od poloviny 18.století je třeba nesledovat historické události na bázi „panovník rozhodl”, ale „kýmsi vhodně poučen” panovník rozhodl. Uvedu příklad ze současnosti, aby to každý lépe pochopil. Pan prezident Václav Klaus má být nestranným zastáncem českých zájmů, jakožto český prezident. Je známý tím, že si do ničeho nenechá moc mluvit. Ovšem, pokud nadzdvihne obočí skutečný oligarcha ( zde ), jde hlava k zemi a my vidíme jen jeho ohnutý hřbet. Pokud je to málo, zajímavý program jeho návštěvy Kalifornie z dubna 2006 zde. Proč nepromluvil pan prezident třeba k americkým Indiánům ?!

   Ovšem pan Klaus je jen malá kapka vody v moři a světová velmocenská skupina, hájící svojí kapsu a svou „vyvolenost”, ovládá dnes dění ve světě všude tam, kde funguje kapitalistický systém. Všichni se shodneme na tom, že dnešní světovou velmocí jsou USA. Těm vládne také pan prezident. Tedy – vládne?

   Pro ty, co nikdy nepátrali po tom, jak je vybírán prezident USA, by mohl posloužit jako ukázka článek z The New York Times, z roku 1987. Vedoucí organizace AIPAC (americko-izraelský výbor) se tehdy nebál otevřeně povědět o vlivu AIPAC na americkou politiku. Hned na začátku se dozvíme, že AIPAC se stal hlavní silou při formování politiky USA na Středním východě. Před blížícími se prezidentskými volbami si prý představitelé AIPAC zvou prezidentské kandidáty, kteří jim musí sdělit (!) svůj pohled na budoucí politiku právě v této oblasti. Zároveň se ptají vedení AIPAC, jaký ohlas mezi „Vyvolenými” bude mít to či ono z jejich volební kampaně. Zde je celý článek.

   Jen doplním, že vítěz voleb z následujícího roku 1988, G.Bush st., provedl o dva roky později operaci Pouštní bouře, namířenou proti Iráku. Kdo Irák považoval v té době za svého úhlavního nepřítele, nemusím zmiňovat. Byl to malý středovýchodní státeček s pokrevními bratry jak představitelů AIPAC, tak úzké skupiny mezinárodních finančníků. Těm šlo však také i o ropu..

   PS: Malý tip na večer. Vemte jména dnešních amerických kandidátů, a se slovem AIPAC zadejte do Googlu. Nějaké překvapení?

   Pokračování příště..