Tento komentář k zamyšlení nejzarytějšího, a nacistickými Němci nejuznávanějšího „kolaboranta”, Emanuela Moravce, si mohli poslechnout rozhlasoví posluchači 15. listopadu 1941 v českém protektorátním rozhlase:

………

Český Vašek a malá Eva

    Historie je učitelkou, ale nesmí v ní číst pomatenec a člověk zaujatý. Pak je historie bludičkou, která vede důvěřivé do bezedných močálů.

    Proč tak začínám? Po desetiletí český národ vzpomínal zcela omylem na Bílou horu jako na nějaké národní neštěstí. Nikdo mu neobjasnil, že tehdy nešlo o nějakou věc národní, nýbrž o boj náboženský, ve kterém v obou bojujících táborech byli jak Češi, tak Němci. Byl to boj protestantské Unie s katolickou Ligou, byl to boj především o vládu nad Německou říší, ve kterém se česká inteligence, z valné části protestantská, postavila po boku německých protestantských knížat. Tato česká inteligence zvolila si přec Němce za krále, poněvadž jí na jazyku nezáleželo, nýbrž na víře, na politice. A byl to král zbabělý. Lid mu říkal „zimní”.

    Česká inteligence zneužila tehdy českého vlastenectví k boji za věc v Říši ztracenou. Dala tím prvé takty třicetileté válce. Pak emigrovala a do českých zemí přišla až se Švédy, kteří tu plenili. Nakonec zašla v cizině a její děti, a děti těchto dětí, dávno už nevědí, že pocházejí z Čechů. A když byl podepsán mír westfálský, české země zůstali katolické pod Habsburky. Zvítězil prostě řád pevnější, ukázněnější, obětavější.

    Jeden z českých vlastenců nás učil, že „svět se hne, kam síla se napře”. To bylo tehdy před třemi sty dvaceti lety, a tak je tomu také dnes. Tehdy rozměklá, nevidoucí česká inteligence hnala český národ do boje za věc, která mu celkem byla cizí, hnala jej proti přesile do boje, který byl jednou provždy pak vyřízen Bílou horou. Čeští protestanti byli ve spojení s německými protestanty slabší než čeští katolíci, spojení s katolíky německými a španělskými. Přitom čeští i němečtí protestanti dělali mouřeníny panu kardinálu Richelieu, který vládl Francii, kde protestanty vyhubil.

    Také v této válce, i kdyby trvala sebe déle, nic se už nezmění na osudu českého národa. Druhou naší Bílou horou byl Műnchen, kde politika české inteligence pod Benešovým vedením byla rozmetána do všech světových stran. Beneš prchal pak z Čech jako kdysi „zimní král” a s ním šli čeští emigranti, kteří době nerozuměli a hnali český národ do boje předem ztraceného, ne pro českou věc, nýbrž jako mouřenína ve službách slabé víry. Místo pana kardinála Richelieu z války třicetileté vystupuje v této válce židovský světový výbor, který před sebou postrkuje Churchilla, Roosevelta a Stalina.

    Nevěda o tom, český protestantský Vašek před více než třemi sty lety bil se za francouzského krále, který protestanty nenáviděl, ale který nic proti tomu neměl, když pro něho umírali.

    Dnes v Anglii a ve Spojených státech Židům, milicionářům a jejich vládním zmocněncům záleží na českém národě právě tolik jako na národě patagonském nebo tibetském. Ale chce-li český Vašek pro ně umírat, nic proti tomu nenamítají. Líbezně se naň usmívají a slibují hory doly, aby blázna zlákali.

    Jak víte, česká legie, kterou Beneš se svými pomocníky zverboval a která byla decimována v Polsku, ve Francii a v Řecku, byla nyní dopravena do severní Afriky do Tobruku pod déšť německých pum a granátů. Česká legie je dnes ve službách Anglie už na čtvrtém bojišti a v Anglii se povaluje přes 50 divisí, které ještě neslyšely v této válce vystřelit. Ale to jsou Angličané, národ vznešenější, který se musí šetřit. Proti německým a italským hlavním se však ženou národové méněcenní, kterým pustit žilou je vlastně zásluhou.

    Zajímavé by bylo, kdyby se porovnala procenta ztrát české legie v britských službách s celkovými ztrátami čistě britských jednotek. Užasli bychom, kolik české krve tam Beneš má na svědomí.

    Víme, jak britské velení nelidsky zacházelo s divisemi australskými a novozélandskými, a to byla přec vojska britského impéria, i když méně vznešená než čistě anglická z ostrovů. Jak asi zachází britské velení s takovými jednotkami českými, které nejsou ničím jiným, než opuštěnou cizineckou legií, která se zaprodala a nyní nemá jiného vyváznutí než pod zem.

    Česká demokratická inteligence, jako za války třicetileté česká inteligence protestantská, táhla velmi špatnou kartu. Tato demokratická inteligence už české luhy a háje nespatří, je-li v zahraničí, a je-li zde, pak české luhy a háje opustí, poněvadž této zbloudilé české inteligenci jsou tak zvané demokracie, Anglie, Amerika a Židé, více než český národ. Opět víra tu jde proti krvi.

    Nezapomínejme, že český národ po válce třicetileté nakonec nevzkřísili protestantští emigranté, kteří se poněmčili, poangličtili a poholandštili, nýbrž byli to čeští vlastenci, katoličtí kněží, kteří vrátili českému národu jeho kulturu, sílu a velikost.

    Tak tomu bude také tentokrát. Českému národu nepomůže emigrace, která se upsala nepřátelům Nové Evropy. Ta se poangličtí. Český národ zachrání nová česká inteligence, vychovaná v národně-socialistickém názoru Nové Evropy, který nemá nic společného s povídkami židovských zbrojnošů.

    Páter Jiří Plachý v čele českých studentů, kteří bojovali po boku svých německých druhů, na Karlově mostě zachránil Prahu před Švédy, v jejichž řadách bojovala česká protestantská emigrace, ona emigrace, která připravila českému národu zcela zbytečně Bílou horu.

    Tyto dny přišlo ke mě děvčátko, studentka. Plakala. Je přesvědčena, že Německo tu válku vyhraje. A co prý bude s Čechy, co bude s českou kulturou? Ptala se mne, zda znám pověst o Panně Orleánské. Usmál jsem se. Chcete na frontu, děcko? Ano, chce na frontu, chtěla by český národ zachránit. Stále jsem ještě nevěděl, kam míří. A tu jí slzy vyhrkly a pod těmi slzami se jí oči zaleskly. „Nemůže se někdo najít, aby ty lumpy v Londýně pobil? Vtrhnou Němci už do Anglie, aby byl těch štvanic konec? Chtěla bych sama na tu londýnskou bandu jít, poněvadž ta je příčinnou naší zkázy, ta nás uvedla do neštěstí, ta nás připraví o českou kulturu, poněvadž štve české lidi proti Němcům.”

    Sedmnáct je jí a vidí dál než ona hodnostářská, pohodlná a potměšilá kasta, která o sobě tvrdí, že je solí českého národa, ona graduovaná, diplomovaná, dekretovaná česká inteligence, která selhala před Műnchenem, která selhala po březnu 1939 a která dnes na český lid přivolala mravní bídu, jakou staletí neprožíval. Tato česká inteligence, která ze soli se proměnila v jed, rozkládající českou krev, která je kostižerem ve zdravém českém těle, tato inteligence má ráda především sebe. Počítá služební léta, hodnotí pořadí, dělá seznamy těch, které jednou přeskočí, až propukne třetí republika.

    Ta sedmnáctiletá studentka, to je české vidoucí mládí, kterému jde o národ a ne o kariéru. To je předvoj nové české inteligence, která slyší chorál Nové Evropy, která se chce za ni bít, poněvadž ví, že se tím bije za český národ.

    Malá Evo! I český národ bude mít svého pátera Jiřího Plachého i svou Pannu Orleánskou. Český národ, malá Evo, nezajde. Beneš a jeho Židé nás nezničí. My Češi nezahyneme proto, aby Anglie žila a Židé dále bohatli. Český národ nepřijde o svou kulturu.

    Myslím a věřím, milá, statečná Evo, že veliká doba českého národa teprve přijde, až opravdu Čech povede Čecha. Vím proč, malá Evo, tu sebranku v Londýně tak nenávidíte. Vždyť valná většina z těch chlapů není z české matky. Povili je Židovky nebo cizinky, které všechno české nenáviděli. Ti Židé, kteří dnes v Londýně hausírují s českou věcí, když byli malí, mluvili německy a vším českým pohrdali. Dnes, kdy je však Němci ze svého národa vyprovodili, je jim najednou čeština dobrá jen proto, aby naverbovali hlupáčky pro boj Židů s Adolfem Hitlerem.

    Na celém světě je 16 milionů Židů. To znamená, že by tito Židé mohli od počátku této války postavit na 40 divisí židovských. Ale Židé neumírají už dávno za své zájmy. Vždy to zařídí tak, že za ně umírá někdo jiný, kterému dokáží, že jeho blaho je ve hře.

    V třicetileté válce český protestant umíral za francouzského katolického krále. V této válce by měl Čech umírat za židovské milionáře. To mu namlouvají vlastenecky rozhlaholení Židé a jejich přisluhovači – česká inteligence, upsaná Židům v různých tajných spolcích. [svobodozednářských - pozn. Dr.Ch.]

    Milá Evo, než půjdeme na ty londýnské tlachaly, musíme se nejprve vypořádat s jejich tajnými spojenci zde, mezi námi. Uvidíte Evo, jak český dělník a český sedlák si oddychne, jak jinak bude hovořit s Němcem, který je stejný dělník a stejný sedlák jako on. Dnes mezi pracujícími obou národů stojí jako překážka česká vedoucí vrstva, která selhala, která přivodila Műnchen, která zavinila stanné právo v Protektorátě, která přímo září, když cítí zápach české krve. Tyto šelmy pošleme, Evo, kam patří. Ty se už českou krví brodit nebudou. Agenti Benešovi půjdou za Židy už proto, protože Žid jim byl vždy bližší než poctivý Čech, který má svou hlavu.

………

  PS: Pro pochybovače je zde foto z knihy..