Get mad!
Další ukázka z filmu Network(1976). Tak jako minule, i tato ukázka vypovídá něco o Americe let sedmdesátých. Nárůst anarchie a rasového násilí barevných v ulicích velkých měst, plíživý nástup New World Order a celková deprese bílé většiny z nových pořádků. Ztráta důvěry ve schopnosti svých politiků, i v jejich ochotu řešit problémy, rozpadání se tradičních hodnot pod tíhou nové vlny televizní židovské zábavy, bortící všechna tabu konzervativního způsobu života bílé americké rodiny. Zrovnoprávněním barevných se během jednoho desetiletí stalo ze slušné Ameriky monstrum anarchie, zločinu a chaosu. Nepřipomíná projev taky v něčem situaci Detroitu a jeho rasové nepokoje??
(Pozor! Film je židovský, ostatně jako většina hollywoodské produkce, a všechny tyto ukázky mají být „správně” vnímány ironicky a s úsměvem. Vždyť žijeme přeci v pohádce..)
…………
Moderátor Howard Beale, ovládaný cizím hlasem, začne mluvit :
„Nebudu Vám tvrdit, že časy jsou zlé. Každý ví, že časy jsou zlé. Je to deprese. Každý buď nemá práci nebo se bojí, že o ni přijde. Klesá hodnota dolaru. Banky krachují. Obchodníci schovávají pod pultem zbraň, pankáči (punks) řádí v ulicích a nikde není nikdo, kdo by aspoň věděl, co dělat. A ono to nekončí.
Víme, že vzduch je pomalu nedýchatelný a naše potraviny jsou nevhodné k jídlu. Sedíme doma, sledujeme naši televizi, přičemž se od místního hlasatele zpráv dozvíme, že dnes bylo spácháno patnáct vražd a šedesát tři násilných trestných činů. Jako by to bylo něco normálního !
My všichni víme, že časy jsou zlé - horší než zlé - jsou šílené !
Je to jako by se všechno všude zbláznilo, a proto už ani nevycházíme ven. Sedíme doma a svět, ve kterém žijeme, se pomalu zmenšuje a jediné, co říkáme, je: ‘Prosím, nechte nás být alespoň v našem obývacím pokoji. Nechte mi můj toaster a mojí televizi a nebudu nic říkat. Jen nás nechte být’.
Fajn. Ale já Vás nechci nechat být.
Já chci, abyste se vzbouřili !
Nechci, abyste protestovali. Nechci, abyste rabovali. Nechci, abyste psali Vašim kongresmanům, protože bych Vám stejně neuměl poradit, co napsat. Nevím, co dělat s depresí a inflací, s Rusy a se zločinností v ulicích.
Jediné, co vím, je, že byste se konečně měli vzbouřit !
Řekněte si: ‘Jsem lidská bytost, panebože! Můj život má cenu!’
Tak, teď chci, abyste povstali. Chci, abyste se všichni zvedli ze svých křesel. Chci, abyste vstali, šli k oknu, otevřeli, vystrčili hlavu ven a zařvali:
Jsem rozzuřený jako ďábel,
a to se nikdy nezmění ! ! ! “
…………
To, že donedávna byla ekonomika USA vyrovnaná, je jen klam. To byl svět ve dvacátých letech minulého století taky. Ekonomika po první světové válce prudce rostla, hýřilo se, a potom přišel strmý pád. Historie se neustále opakuje. Pomyslné kolo dějin a nástup k horším časům se v Americe dává opět do pohybu. Krach Systému se blíží, rychle se blíží..
Zanechat odpověď