Včera začal platit zákaz kouření v barech a restauracích v Německu a ve Francii. Odpovědní politici se dmou pýchou, jak starostlivě pečují o blaho občanů a potírají na všech frontách tento nešťastný zlozvyk. Stále více států západního světa se předhání v omezování kouření. Jak chválihodné, řekl by věcí neznalý člověk. Nesmíme ovšem zapomenout na to, že dnešní tažení proti kuřákům v Evropě není nijak originální. Už před celými sedmdesáti lety se proti kouření postavilo nacistické Německo a začalo uplatňovat ve své době nejtvrdší represe vůči kouření.

  Jak jistě každý ví, kouření se dostalo do Evropy od Indiánů, stejně jako žvýkání tabáku. Adolf Hitler říkával, že kouření “.. je pomstou rudého muže proti bílému muži, za zavlečení tvrdého alkoholu do Ameriky.” Sám byl zapřisáhlý nekuřák. Je zajímavé, že další vůdci neholdující tabáku byli B. Mussolini a gen. Franco; naopak silnými kuřáky byli T. Roosevelt, W. Churchill a J. Stalin.

  Nacismus podporoval výzkumy o škodlivosti kouření na člověka. V roce 1936 německý lékař Fritz Lickint užil ve své knize Tabakgenuss und Gesunheit poprvé termín “passivrauchen” – pasivní kouření. A několik příkladů. V roce 1939 byl nařízen zákaz kouření ve všech úřadovnách strany NSDAP. Ve stejném čase H. Himmler vydal zákaz kouření pro všechny uniformované policisty a důstojníky SS po čas služby. V roce 1941 šedesát největších německých měst zakázalo kouření ve veřejných dopravních prostředcích. Dívkám do 25 let se nesměly prodávat tabákové výrobky. Pro mládež do 18 let začal platit o dva roky později zákaz kouření na veřejnosti.

  V tom samém roce (1943), jako první podali doktoři Eberhard Schairer a Erich Schoniger důkaz o vzniku rakoviny plic důsledkem kouření. Bohužel, po skončení války vše nacistické – rovnalo se špatné; antitabákovou propagandu tedy nahradila propagace kouření. V padesátých letech běžely v USA reklamy, které měly působit i na malé děti.

  Dnes tedy můžeme vidět znovu omezování kouření, ale za podivných okolností. Prakticky během pár let se narychlo konaly velké soudní procesy s tabákovými firmami a ve stejné době začaly ze zákona platit první zákazy kouření. Přitom taková obezita dnes, alespoň v Americe, zabije více lidí než právě kouření. Ovšem zatím nikde nevidíme radikální zákonnou eliminaci fast-food stylu stravování a dalších faktorů, které k obezitě běžně přispívají. Péče o zdraví člověka v tom tedy nebude. Co je hlavní příčinou dnešní protikuřácké hysterie? To se můžeme jen domnívat. Jako nekuřáka mě to až tak netrápí. Ale jako zvídavého člověka mě to zajímá.